Téma čísla
Budova fakulty se neudržuje v samochodu. Skutečnost, o které ví každý. Jen málokdo ale tuší, kdo přesně za hladkým fungováním fakulty stojí. Zaměstnanci správy budov pracují ve dne, v noci, i o víkendech. Odstraňují technické závady, přijímají poštu, napravují elektrické výpadky a zajišťují bezpečnost. Přesto si většina studentů pod pojmem správa budov nikoho konkrétního nevybaví.
Všude chodím pozdě. A protože se s tím snažím něco dělat, zapracovala jsem na sobě. Takže pokud mi o něco jde, nepřijdu už pozdě, ale, jak se říká, „jen tak tak“.
Přestože by ji asi většina lidí vzhledem k dosaženému vzdělání v oborech průmyslu a pedagogiky zařadila jinam, působí Veronika Ševčíková již několik let jako jedna z uklízeček na naší fakultě. Využívá všech výhod, které jí akademické prostřední nabízí, a vnímá ho jako příležitost, jak si rozšířit své vlastní obzory. Kromě toho oceňuje i pohyb a kontakt s lidmi, jež jí její profese umožňuje.
Dobešova vysokoškolská reforma rozdělila akademickou obec na dvě poloviny – odpůrce navrhovaných změn a jejich zastánce. Profesor z katedry sociální práce a sociální politiky Libor Musil patří do první skupiny. Problémy českých vysokých škol zná z pohledu pedagoga, výzkumníka i bývalého člena pracovní skupiny Akreditační komise.
Studenti celé republiky měli možnost protestovat proti plánované reformě vysokých škol na konci února v Týdnu neklidu. Organizátoři programu brněnského týdne připravili mnoho přednášek i diskusí, doprovodné kulturní akce i protestní pochod. Čeho z programu se studenti zúčastnili a co je k tomu vedlo?
Inzerce
„Nech začne rebélia!“ kričí do megafónu jedna z organizátoriek Noci univerzít. V pondelok 27. februára tým zahajuje štyri nepokojné dni, počas ktorých dávajú brnianski študenti najavo nesúhlas s pripravovanou reformou vysokých škôl.
Odjela jsem na Erasmus do Německa a nestačila jsem se divit, jak odlišně se zde vyučuje a jak jinak se chovají a reagují studenti. Odlišnosti se pokusím stručně vysvětlit v následujících bodech.
Väčšina mužov prešla vo svojom živote obdobím, v ktorom ich zaujímala armáda, zbrane a bojové hry. V nemalom množstve prípadov toto obdobie trvá celý život, len málokto však dokáže svoju záľubu spojiť aj s budúcim povolaním. Lukášovi Visingrovi, jednému z prvých absolventov bezpečnostných a strategických štúdií na našej fakulte, sa to podarilo.
O hodine duchov sa traduje, že prichádza s úderom polnoci. Na našej fakulte však duchovia vyliezajú omnoho skôr. Je osem hodín, posledné prednášky už dávno skončili a akademický mikrosvet sa ukladá k spánku. Okno za oknom miznú svetlá, chodby sa zahaľujú do tmy. Kráčajúc potemnelým tichom, človeka nevdojak prepadnú myšlienky na obete šialených patológov, duchov nevyprázdnených skriniek, či na zlovestne sa posúvajúci hák v knižnici. Nehovoriac už o stretnutiach tretieho druhu. Skutočne sa nečakané prekvapenia ukrývajú za každým rohom?
Naša fakulta má krásnu budovu, kde je pre všetkých dosť miesta. Kedysi sa však študenti sociálnych vied museli tlačiť v budove na Gorkého ulici a pôvodne dokonca niektoré naše odbory neboli samostatné, ale patrili pod Filozofickú fakultu. O tom, aké boli začiatky vzniku našej fakulty a akú komornú atmosféru mala, porozprával profesor Jiří Pavelka, ktorý je na fakulte od jej zrodu. V roku 1998 spoluzakladal, a potom desať rokov viedol Katedru mediálnych štúdií a žurnalistiky.
Aké historky sa tradujú v zákulisí fakulty? Kolujú po jej priestoroch zvláštne legendy alebo je opradená záhadami? Sú študenti na prednáškach nútení počúvať akademické vtipy, ktoré aj tak nepochopia? Ako sme zistili, vzhľadom k veľmi krátkej histórii našej fakulty, vyššie vymenovaných žánrov nie je mnoho. Alebo sú také ošemetné, že sa nám ich vyučujúci a starší študenti zdráhajú prezradiť? Asi áno, pretože ponúkame odpovede len troch, ktorí nabrali odvahu (alebo skôr majú dobrú pamäť).
Většina studentů propluje svým studiem i budovou naší fakulty bez toho, aby si jich kdokoliv všiml. Někteří se dostanou alespoň do širšího povědomí svých spolužáků a učitelů. A pak je tu malá skupinka těch, které nelze přehlédnout, ať už se před nimi na fakultě snažíte schovat kamkoliv. Dlouhé roky byl příkladem takového člověka Alexandr Průša, bývalý student žurnalistiky s nadmíru aktivním přístupem k fakultnímu životu.
Prvákoviny, Facebook, hospody a záplava žádostí o přátelství. Seznamování se s novými spolužáky k prvnímu ročníku prostě patří. Naše fakulta, na rozdíl od mnoha jiných, nemá kruhy – skupiny asi o třiceti členech, do kterých jsou studenti rozřazeni podle různých kritérií. Studenti naší fakulty tak mají šanci vybrat si sami z mnoha desítek lidí právě ty, kteří jim sednou nejlépe.
Studenti ze všech oborů naší fakulty se rádi sdružují. Schází se v barech, hospodách nebo sami organizují různé akce. Většina z nich se však shoduje, že nezáleží ani tak na studijním oboru, jako spíše na partě přátel, kterou se na fakultě obklopíte.
Prvním úkolem, který každého nováčka na vysoké škole čeká, je seznamovat se, seznamovat se, seznamovat se. S prostředím, s výukou a hlavně se spolužáky. O tom, jakou roli v životě studenta hraje socializace v rámci fakulty a zda k tomu naše fakulta vytváří dobré podmínky, mluvila socioložka Slavomíra Ferenčuhová.
