Dobrovolník je pro nás partner, ne levná pracovní síla

Do rubriky Minitéma napsala Martina Tesařová (Pátek, 2. prosinec 2011)

Volný čas tráví každý student podle své vůle. Pro studenty naší fakulty není výjimkou, že pomáhají jako dobrovolníci v různých obecně prospěšných organizacích. O tom, jaké jsou možnosti zapojit se do brněnských sociálních služeb a co je pro studenty motivací a přínosem, mluvila pracovnice nestátní neziskové organizace Ratolest Brno Markéta Charvátová.

Jaké možnosti k dobrovolnictví nabízí vaše organizace mladým lidem? Provozujeme dobrovolnické centrum, které vzniklo už v roce 2000, ale příliš se nerozvíjelo. Letos jsme díky Evropskému roku dobrovolnictví využili příležitost ho znovu obnovit a propagovat mezi lidmi. Naše centrum se specializuje na sociální služby, ale můžeme zprostředkovat kontakt i s ekologickými nebo právními centry. Dobrovolnictví samozřejmě není jen pro mladé, zapojují se i starší lidé. Naše klientské cílové skupiny jsou děti a mládež, senioři a handicapovaní.

Kolik vašich dobrovolníků jsou tedy přímo studenti? Studenti vysokých škol, nejčastěji sociálních oborů a dalších humanitních oborů, tvoří odhadem asi devadesát procent. Dobrá spolupráce je zejména s vaší fakultou, odkud se k nám studující dostávají nejčastěji díky povinné praxi. Často se jim tady natolik zalíbí, že zůstanou dobrovolníky i po praxi.

S jakými organizacemi spolupracujete a jaké typy práce může dobrovolník vykonávat? Můžeme domluvit kontakt s Ligou vozíčkářů nebo Kontaktem bez bariér, který se zabývá plaváním tělesně postižených. O víkendu i jindy, kdy mají čas, mohou dobrovolníci docházet do Domova pro seniory. Další oblastí je práce s dětmi. U nás v Ratolesti je postavena na bázi vrstevnického vztahu dobrovolníka a dítěte. Preferujeme tedy zejména studenty, proto jsme stanovili věkovou hranici třicet let.

Co dobrovolná činnost vlastně lidem přináší? Těžko se mi to zobecňuje. Spektrum lidí je široké, mají různé předchozí zkušenosti a také u nás každý získá něco jiného. U studentů může jít o první zkušenost s těžkou situací klientů. Myslím si, že konkrétně pro studenty sociálních oborů je to první setkání s realitou.

To mě překvapuje, právě u sociálních oborů bych čekala, že už studující budou mít zkušenosti. Může to být první, pro někoho dost náročná, emoční zkušenost. Stává se a není to výjimkou, že jako dobrovolník přijde student sociální práce, zkusí si činnosti s různými skupinami a zjistí, že to není pro něj. To není nic, za co by se měl stydět. My se mu naopak snažíme najít jiné možnosti. Ne každý má v reálu na to, pracovat například se seniory. Může mít ale potenciál třeba pro práci s dětmi. A naopak, někdy si student dobrovolnictvím jen utvrdí, že tohle je přesně to, čím by se chtěl zabývat v budoucnu.

Jaké mají dobrovolníci v organizacích postavení? Ve všech organizacích, se kterými spolupracujeme, jsou dobrovolníci vítáni. Nejsou využíváni jako levná pracovní síla, ale jsou bráni jako rovnocenný partner a jako pomocník sociálního pracovníka. Je to někdo, kdo může přispět klientovi, něco posunout a změnit. S organizacemi, které toto nectí, a my to zjistíme, přerušíme spolupráci.

Může zavedení školného změnit ochotu studentů věnovat svůj čas dobrovolnictví? Samozřejmě poroste tlak na mladé lidi, aby se začali velmi brzy finančně zajišťovat. Zatím nevíme, jak to přesně bude. Pokud se školné zavede a studenti si opravdu budou muset studium platit, je jasné, že ve svém volném čase dají přednost vydělávání peněz a nevěnují ho zdarma někomu jinému. Obáváme se, co to udělá s motivací a se zájmem mladých lidí. Akce během Evropského roku dobrovolnictví vzbudily v lidech i médiích dobrý zájem, ale je otázka, jestli se udrží.