Pavel Buršík, nový akademický senátor: Kdo, když ne já?

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Vendula Karásková (Pátek, 13. květen 2011)

Studenti naší fakulty si zvolili svého nového zástupce do akademického senátu. Díky získu více než sto osmdesáti hlasů se jím stal Pavel Buršík, student třetího ročníku mezinárodních vztahů a politologie. Vítězstvím nad dalšími třemi kandidáty získal senátorský mandát do konce října.

Proč ses rozhodl kandidovat do akademického senátu?

Pateticky řečeno – kdo, když ne já, kdy, když ne teď? Když budu mluvit vážně, mám rád výzvy. Domníval jsem se a stále se domnívám, že mám na to být tvrdohlavým obhájcem studentských zájmů.

Očekával jsi, že vyhraješ?

Považoval jsem to za docela možné, ale v tajemné alchymii voličského rozhodování není nikdy nic jisté.

Jaké jsou tvé pocity po zvolení?

Trocha radosti, ale hlavně vědomí hodně zodpovědnosti a závazku.

Jak hodnotíš své soupeře?

Názory Petra Gongaly se nejvíce shodovaly s mými, u Jana Sádla jsem zase očekával slušný sociální kapitál. Petra Bendlová mi přeci jen přišla třošičku nevýrazná, byť je to jistě schopná mladá dáma.

Senátorem ses stal jen do října. Budeš příští akademický rok kandidovat znovu?

Kvůli krátkému mandátu mám částečně omezenou možnost něco udělat. Domnívám se, že by bylo trochu zklamáním důvěry studentů, kdybych se nezúčastnil volebního klání i na podzim.

Myslíš si, že se ti ještě podaří něco změnit či prosadit?

Spolu s petičním výborem chci použít nové prostředky a pokračovat v zápase proti skokovému zvýšení poplatků za studium. Dále se chci pokusit uchopit myšlenku Studentské unie a nějak ji rozpracovat. Rozhodně mě nenechává chladným ani praxe placení nájmu fakultě za studentské aktivity.