Don´t worry, be UČO

Do rubriky Tribuna napsal UČO: 333130 (Pátek, 26. březen 2010)

Řekni mi své UČO a já ti řeknu, kdo jsi. Jinak totiž nemáš ve vzdělávacím systému sebemenší šanci. Vedle rodného čísla, telefonního čísla, PSČ, PINu karty, PINu mobilního telefonu, hesla k mailu, hesla k Facebooku, primárního hesla k ISu, sekundárního hesla k ISu, čísla domu, čísla podprsenky, SPZ auta a mnohých dalších numerických zaklínadel se teď prokazuji i UČem. Bez něj by to na naší alma mater nešlo. Nechci tu kázat o starém faktu, že člověk je často charakterizován pouze anonymním číslem (žádná analyzováníhodná osobnost, vážení psychologové, jen číslo), ale nedá mi to a rýpnu si.

Když jsem cestou domů na chodbě potkala přednášejícího, který ke mně ještě před dvěma hodinami promlouval od pultu, pozdravila jsem. Šel totiž proti mně a nikdo jiný tam nebyl, tudíž by nevhodné ticho zaplavilo celý koridor. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby se naše cesty neprotly na schodech. Řekla bych otřepané: osud tomu chtěl, a nejen směr, ale i tempo chůze jsme měli shodné. Tehdy, našlapujíc schod za schodem ve stejném rytmu, ono ticho přišlo a nebylo jen trapné, bylo paralyzující. Těkající oči přednášejícího v rozpacích hledaly nevýznamná místa na stěnách.

On: Kdo toto je? Třeba nějaká doktorandka. Znám se s ní? Měl bych začít konverzovat? Asi jo, když jde tak těsně vedle a nikde nikdo. Ale ona taky mlčí, tak to bude asi jen nějaká studentka. Jenže… Co když jí vedu bakalářku? To bych si ji ale pamatoval… Ačkoliv, je taková nevýrazná…

Já: Bože, to je pomlčeníčko. Kdybych raděj nepozdravila. Je z toho, chudák, celej zmatenej.

A řešení? Přednášející rychlým poskokem sestoupil ve vteřině o dva schody pode mě, aby nevypadal, že se mnou něco sdílí. Najednou jsme byli zase krásně oddělení, anonymní, bez potřeby spolu mluvit. On UČO, já UČO a bylo nám krásně.

Význam předešlé situace mi došel až po příchodu za sekretářkou katedry. „Dobrý den, mohla bych se, prosím, zeptat….“ „UČO!“ Onu magickou formuli bych si tedy měla nechat vytetovat na čelo. Nikoliv dekorativní ornament, motýla, čínského draka, ale UČO mi tam dejte. Děkuji denně Nejvyššímu, že ono identifikační číslo má jen šest cifer a nepřiděluje se v binární soustavě. Protože jinak by mohlo směle konkurovat podobně významnému číslu, kterým je bezesporu pí.

Nebojte se mě tedy, UČem jsem a UČem zůstanu.