Pohádka o Káči a Čertovi

Do rubriky Ostatní napsala Iva Krejčová, Aneta Váňová (Pondělí, 15. březen 2010)

Káča (K.), vesnické děvče, sedí ve své venkovské chalupě, přemýšlí. Tu vstane, udělá pár kroků a zase si sedne, koukne na hodiny, je chvilka před půlnocí. Vzdychne, načež vyskočí a zvolá: ,,K čertu, jak já chci tu farmu!“ A kde se vzal, tu se vzal, stojí před Káčou muž (Č.), nu vypadá jako ti, co je Káča vídává ve městě, seriózní, v obleku, s kufříkem pod paží a uctivě se uklání.

Č: Dobrý večer, Káčo, Čert, Jim Čert, jméno mé. Zaslechl jsem, že by sis přála hospodářství.

K: (trošku přiškrceně) Ach to ano.

Č: Prozradím ti tajemství, Káčo, že jsi to ty. Je to nové zaklínadlo, vyslovuje se hospodářský růst a je klíčem ke všemu, co si přeješ.

K: A to vážně uskuteční má přání?

Č: Nejen to, dovede tě k netušenému bohatství a spokojenosti.

K: Já už to před sebou vidím v živých barvách: malá farma plná spokojených zvířat, budu dodávat zeleninu na místní trh… A taky vyměňovat zkušenosti se starousedlíky v naší vesnici…

Č: Ale Káčo, co tě nemá, takhle bohatství a spokojenosti nikdy nedosáhneš! Myslím si, že ve svých názorech potřebuješ ještě trochu povyrůst… nedrž se tak při zemi. Dnešní doba nabízí netušené příležitosti a možnosti, stačí jim jen podat ruku!

K: Máš pravdu, zapomněla jsem na dobré sousedské vztahy, to je základ, že?

Č: Ale jdi, sousedi, ty ti beztak budou jen závidět. Radím ti, neber ohledy na sousedy, ale na sebe. Potřebuješ přeci, aby tvoje farma prosperovala a rostla, a na to potřebuješ prostor. Sousedi se svou půdou jen plýtvají, všimla sis? Bylo by lepší, kdyby patřila jen jednomu hospodáři, který by pěstoval jen jednu plodinu.

K: Jak to myslíš?

Č: Doporučuji ti orientaci na jednu plodinu, podle toho, po které je na trhu největší poptávka, a tu potom v co největší možné míře pěstovat.

K: Ale čerte, čím budu krmit koně, když kam oko dohlédne budou samé brambory nebo kukuřice?

Č: Koně říkáš, k čemu ti budou? Taková zbytečná dlouhodobá investice v době mechanizace a pokroku. Budoucnost patří strojům. Strojům, holčičko, které za tebe udělají všechnu práci. Jen si to představ, už žádná lopota a dřina na poli, vše ovládané tlačítky, není to úžasné? A jen pomysli na ty závratné výdělky, vyděláš třikrát, čtyřikrát tolik.

K: Čertisko jedno, ale co radost z každodenní práce a naplnění z osobního podílení se na růstu a chodu mojí krásné prosperující farmy? V čem bych pak hledala smysl, copak jde, aby člověka uspokojovalo mačkat tlačítka a sám nic nedělat, to je k unudění, přeci.

Č: No tak, Káčo, ty jen samá práce, práce (fuj, v duchu), to je přežitek. Bez mechanizace a pokrokových technologií daleko nedojdeš, převálcují tě ti, kteří je budou používat. A o své životní naplnění se, má milá, vůbec nemusíš obávat. Představ si, kolik ti ušetřená práce přinese volného času, který…

K: (přeruší čerta) A takhle ty to míníš, ach už rozumím. To je vlastně báječný nápad, volný čas a zvýšené příjmy budu moct věnovat vaření pro charitu.

Č: (důrazně)…který věnuješ sama sobě, budeš cestovat, představ si ty vzdálené destinace, ten luxus, který si budeš moct dovolit. Letadlem tam budeš jako na koni, zahrneš se přepychem a drahocennými věcmi… To je smysl a náplň, který ti tvoje podnikání má přinášet. Jen když je jednotlivec, tedy ty sama, šťastný, může být šťastná celá společnost.

K: Ale jak bych si mohla takhle nestoudně užívat a utrácet, když kolem mě je taková bída, hlad a chudoba?

Č: Teď si na to kápla. Vždyť ty ji právě svými prostředky a nákupem pomůžeš vymítit. Vlastně se staneš prostředníkem v přerozdělování zdrojů. Takže je velmi žádoucí, abys hodně vydělávala a hodně spotřebovávala a utrácela, tím dopomáháš k všeobecnému blahobytu a spokojenosti.

K: Tím že budu přispívat na chudé?

Č: Ne, tím že budeš zvyšovat HDP své země, kde produkuješ a zemí kam cestuješ a spotřebováváš. Nepřijde ti to taky jako forma charity? Ale na vyšší úrovni, chápej.

K: A nenese s sebou cestování spíše negativní důsledky, jako je čerpání omezených zdrojů, které by měly být určeny především místním obyvatelům a které pak jen těžko a draze nahrazují? (Káča si po večerech čítá z knížky Ezra J. Mishana)

Č: Ale Kačenečko, to je jen důsledek toho, že se tak děje jen malou měrou. Je zkrátka potřeba další ekonomický růst, aby se odstranily škodlivé důsledky minulého a současného růstu, tím se zlepší kvalita života, zvětší se podíl volného času, kultury a vzdělání a zmenší se bída. Jak říkám, je to všemocné zaklínadlo.

K: Tak čerte zlatej, abychom si rozuměli, ty mi tedy nabízíš koláče bez práce?

Č: No vidíš, konečně mi už rozumíš, užasné, že? (rozzáří se)

K: Ale jak se mi zdá, mouka na těsto je zatraceně drahá.

Č: Drahá, ale chutná dobře.

K: Jak komu, čertíčku, já si radši upeču sama.

Pán se ukloní o něco víc než poprvé a tu Káča zahlédne dva malé růžky vykukující z pod klobouku.

Káča se posměje a v duchu si říká: „Příště se raději obrátím na konkurenci…Bože?“