Škoda rány, která padne vedle | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 33. ročník

Škoda rány, která padne vedle

Do rubriky Ostatní napsala Jan Labohý, Nikola Marková (Pondělí, 15. březen 2010)

Nakupující: Tak copak to máme na tom lístku… jablíčka 4kg, hrušky 1kg… Takže jedno, druhé, třetí, čtvrté, páté…

Bác, plesk, plesk, žuch!

Nakupující: Jau, co se to děje? Kdo to byl? Neschovávej se!

NRT: To máš za to, neděj, že nevíš proč!

Nakupující: No nevím, a kde jsi, vylez srabe!

NRT: Jak to, že nakupuješ tolik jablek? Jsi normální? Jakým způsobem se to rozhoduješ?

Nakupující: No tak mám na lístku od Máni 4kg jablek…

NRT: Promyslel jsi vůbec ostatní alternativy?

Nakupující: Jako že budeme o hladu?

NRT: Ne, třeba že hrušky jsou tento týden o polovinu levnější.

Nakupující: No a?

NRT: Zvážil jsi vůbec, ty trumbero, mezní užitky? Jak tě znám, tak při třetím jablku už bys měl stejně větší radost z první hrušky. No a tak bys podle své a Mániny indiferenční křivky měl koupit 3kg hrušek a jen 2kg jablek.

Nakupující: Ale já mám na lístku 4kg jablek, kdyby Máňa chtěla víc hrušek tak by mi to napsala…

NRT: Jestli je Máňa člověkem ekonomickým, dokáže tvou ekonomickou úvahu pochopit, na tvém místě by se přeci zachovala úplně stejně.

Nakupující: No dobře, ale já mam ještě koupit banány a pomeranče.

NRT: (zle se směje)

Nakupující: Co se děje? Co je na banánech a pomerančích tak legračního?

NRT: Právě opouštíš půdu osy x a y. Už se těšim na ten čtyřrozměrný indiferenční graf…

Nakupující: Jaký graf?

NRT: (pro sebe) Ještě že to ti lidé dělají nevědomě, jinak bych je asi musela umlátit.

Nakupující: Cože, jak nevědomě, já moc dobře vím co dělám.

NRT: V to pořád ještě doufám, ale teď jsi mě špatně pochopil – to máš jako s přírodními zákony – taky neznáš vzorec pro gravitační sílu a přitom mi tady nelítáš u stropu.

Nakupující: Nech si toho, stejně na tebe a na to tvoje žvanění nemám čas, musím jít ještě koupit tvaroh.

Bere do košíku 3kg hrušek a 2kg jablek

U chladícího pultu

Nakupující: Co jsme to v sobotu v tom lese nasbírali? Cizí hlasy při nakupování… už se Máně na tu houbovou omáčku příště vykašlu. No mam koupit tvaroh…

Bere tvaroh a chce ho vložit do košíku.

NRT: No to si snad děláš srandu ne?

Plesk, Plesk

Nakupující: Au! Co zas? Co jsem zase provedl?

NRT: To si během té jediné sekundy zvážil všechny možnosti? Jak víš že zrovna v tomhle obchodě je tenhle tvaroh nejlevnější? To že na něj ukazuje velká šipka sleva, máš ho ve výšce očí a hraje příjemná hudba na tebe přece vůbec nemůže působit.

Nakupující: Taky že nepůsobí, nejsem přece blbec. Mám ho prostě rád.

NRT: Nekecej, kdybys ho měl rád, tak budeš jako já vědět, že vedle v obchodě ho mají o polovinu levnější a půjdeš tam a koupíš si za ušetřené peníze ještě jeden.

Nakupující: Ale co bych dělal s dvěma tvarohy? A Máňa po tvarohu krká.

NRT: Ale ty můžeš mít dva za stejnou cenu, co na tom nechápeš? Pohybuješ se v podmínkách trhu. Takže jestli nechceš porušit axiom nepřesycení tak bych ti radila ať vezmeš oba. A být vámi tak ty tvarohy sním co nejdřív. Pokud tedy doma nepočítáte se zápornou mírou diskontování (propuká v šílený hurónský smích).

Nakupující: (naštvaně) Ale neměl bych se náhodou v podmínkách trhu jako jedinec rozhodovat nezávisle? Včera v televizi říkali, že jsem jako to … individuum.

NRT: To teda jsi! Ale rozhodně ne hommo economicus. Jaký to prosimtebe vysíláš signály trhu? Kdyby se mi takhle chovali všichni, to bychom to s tou ekonomií mohli rovnou zabalit.

Nakupující: No já…

NRT: (skočí mu do řeči a zoufale se ptá) Prosimtě, řekni mi aspoň, že se chováš jako sobec. Já jinak zase večer nebudu moct usnout.

Nakupující: Proč bych měl být sobec?

NRT: Protože tak skrz trh pomáháš ostatním!

Nakupující: Když na všechny budu kašlat tak se jako budou mít líp? A proč bych měl vůbec jako sobec pomáhat ostatním?

NRT: (naštvaně) Ty se mi snad zdáš…

Plesk

Nakupující: Jau!

NRT: Škoda rány, která padne vedle, měla bych je mlátit už od malička. Proč se sakra ekonomie nevyučuje od první třídy? Vždyť ty chudáci zmatení lidé ani neví, jak se mají chovat!

Nakupující: No ale ten pán v televizi včera říkal, že ekonomie lidské jednání zkoumá…

NRT: Ty seš mi nějakej chytrej…Kdybys věděl s kým máš tu čest, tak mluvíš s trochu větší pokorou!

Nakupující: Vím, jsi halucinace, houba!

NRT: Houby houba, já jsem chlapečku neviditelná ruka trhu, jsem od 18. století základním kamenem ekonomie. Slaďuji sledování osobních zájmů se zájmem společnosti. A jestli se okamžitě nezačneš pořádně chovat, tak tě v zájmu společnosti zlyskam tak, že tě Máňa nepozná!

Nakupující: To asi začnu dřív lítat u stropu, než abych se začal chovat podle toho, co mi říká houba!

NRT: Ty ignorante! Já tě naučim chovat se racionálně!

Nakupující s bolestným křikem padá k zemi a úpí. Praxe tedy opět dokázala, že člověk, který se nechová podle ekonomických zákonů, škodí sám sobě.

Použitá literatura: Holman, R., Ekonomie, Praha, C.H. Beck, 2002

Hospodářské noviny říjen 2009

Mankiw, N. G., Zásady ekonomie, Praha, Grada Publishing, 2000

Týdeník Respekt 38/2009

blog comments powered by Disqus