Studentův průvodce po galaxii architektury

Do rubriky Téma čísla napsal Martin Habčák (Čtvrtek, 8. květen 2008)

Naše fakulta slaví, a tak pořádá různé akce spojené se svým výročím. Na začátku dubna měli studenti možnost si v atriu vyslechnout přednášku o historii budovy, kterou denně navštěvují. Profesor Jiří Kroupa mluvil více než zajímavě, a proto jsme se rozhodli na základě jeho přednášky připravit malý průvodce po krásách naší fakulty. Neváhejte tedy a pojďte objevovat s námi.

Budova letos slaví rovných sto let trvalého osídlení, původně zde sídlila Německá škola technická. Svědčí o tom i všudypřítomné dubové listy, starý to symbol germánství. Mezi listím se tu a tam objeví taky sovy coby symbol moudrosti. Těch si můžete všimnout v úrovni čtvrtého patra.

O něco, vlastně o hodně níž, přímo v přízemí, jsou po obvodu celé budovy umístěny různé mužské tváře. Nereprezentují nikoho konkrétního, znázorňují fáze lidského života: mládí, střední věk a stáří. Mezi nimi se pravidelně objevuje i ženský obličej, což je z hlediska dnešní genderové korektnosti velice chvályhodné.

Ze strany od červeného kostela najdete pilastry („falešné“ sloupy vystupující ze zdi) s emblémy zobrazujícími atributy odvětví tehdejší techniky – zleva jsou to architektura, chemie, elektroinženýrství a stavebnictví. Pilastry jsou sice po obvodu celé budovy, ale jen tady jsou pěkně pohromadě, právě tato strana byla původně hlavním průčelím.

Při pohledu od Špilberku na nejužší průčelí pozorného badatele jistě zaujmou dvě věci. Tou první je kříž z roku 1792, který zde zůstal jako připomínka obce Švábky, která se zde dříve rozprostírala. Druhou zajímavostí jsou tři alegorické sochy ve výši čtvrtého patra. První zleva představuje elektroinženýrství, druhá architekturu a stavitelství, třetí chemii.

Ve vstupní hale nás kromě úsměvu vrátného vítají také dvě sochy reprezentující teorii a praxi. Jestlipak uhodnete, která je která… Napomoct by vám k tomu mohly reliéfy po stranách haly – na straně teoretické zde spatříme při práci chemiky a architekty, na straně praktické elektroinženýry a stavaře.

Poslední zastávkou na naší cestě je aula. Pokud už by některé přednáška nenaplňovala vaše očekávání, můžete místo brouzdání po netu pozvednout zrak a zkoumat andělíčky s různým náčiním v ruce. Ať už drží rysku, dláto, baňku nebo elektrické vedení, shlíží okřídlenci na studenty s patřičnou noblesou. Jejich přiřazování k jednotlivým oborům už ale raději necháme na vás, ať se máte čím zabavit.

Toliko náš výběr z architektonického arzenálu naší budovy. Pokud se po fakultě rozhlédnete pozorným okem, jistě objevíte další malé i velké ozdoby, které nám nachystal architekt Ferdinand Hrach. Otázka je, kdo z nás si jich ještě dnes všímá…