Zbraně na fakulty (ne)patří. Dějiny antického sportu a vojenství prozradí, jak lidé závodili ve starověku | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

Zbraně na fakulty (ne)patří. Dějiny antického sportu a vojenství prozradí, jak lidé závodili ve starověku

Do rubriky Univerzita napsala Kateřina Bečková (Úterý,  5. červen 2018)

Filozofická fakulta je mezi studenty vyhlášena pestrou a zajímavou nabídkou předmětů. Mnozí si nadšeně zapisují Lásku a sex v antickém Řecku – vybrané kapitoly nebo třeba Konec světa. Mimo to Filozofická fakulta na Ústavu klasických studií (ÚKS) nabízí vysokoškolákům teoretický i praktický pohled na antický sport.

Kurz s názvem Dějiny a rekonstrukce antického sportu a vojenství vyučuje Jiří Kouřil teprve druhý semestr, studentů se mu ale přihlásilo už kolem sedmdesátky. Kouřil, který v současnosti studuje doktorský program na ÚKS, hádá, že pro studenty je předmět atraktivní svou nevšedností a především možností všechno si zkusit na vlastní kůži.

„Přitažlivé je určitě otestování vlastních výkonů i ohmatání antického náčiní, k němuž by se studenti jinak nedostali,“ tipuje učitel. Láká především na hod oštěpem s poutkem, skok do dálky se závažími nebo běh s řeckým štítem, helmou a holenicemi.

Právě tolik důležité pomůcky si Kouřil nechal vyrobit na míru, některé jsou přesnými kopiemi artefaktů vystavovaných v řeckých muzeích. „Postupně bych rád sbírku rozšiřoval, aby předmět zahrnoval nejen antickou atletiku a vojenství, ale třeba i gladiátorství nebo zbraně z dalších starověkých říší mimo Řecko a Řím,“ plánuje Kouřil. Proto studentům dovoluje zapsat si předmět opakovaně, aby o žádné novinky nepřišli.

Problém, kromě vzácného sportovního náčiní, může představovat také počasí, protože výuku vede Kouřil venku. „Kvůli projektu, ze kterého jsem dostal peníze na výrobu pomůcek, byl předmět vypsaný poprvé na podzim 2017. Je ale lepší jej vyučovat v jarním semestru, tak se přesunul a následně se bude vyučovat každé jaro,“ předpokládá Kouřil. A protože je zájem poměrně velký, výuka se uskutečňuje v seminárních skupinách o asi dvaceti lidech.

Stačí se dívat, bít se nemusíte

Pokud by se studenti báli napodobování antických fyzických výkonů, s klidem se mohou zapsat. „Nikoho k přímému sportování nenutím, zájemci se mohou dívat či si vyzkoušet jen to, co je zaujme. Určitě nekladu důraz na nějaké výkony,“ uklidňuje Kouřil.

Jeho slova potvrzuje účastnice Adéla Hurtová. „Vyučující vždy na začátku vysvětlil, jak to fungovalo ve starověku, a pak jsme si disciplínu mohli vyzkoušet. Aktivní účast byla dobrovolná, tak asi půlka lidí jen stála a dívala se,“ shrnuje studentka. Dodává, že si kurz zapsala spíše pro odlehčení, ale překvapilo ji, kolik zajímavých věcí se dozvěděla.

Nesportovci nemusí mít strach ani ze zakončení předmětu. Kouřil nabízí různé způsoby získání zápočtu a připsání čtyř kreditů. Studenti se rozhodují, zda na konci předvedou výkon s vybraným náčiním, napíší test nebo ukáží techniky. S vedením kurzu pomáhají dva asistenti – Jakub Benech a David Hons, oba studenti archeologie na magisterském stupni. Hons na podzim absolvoval předmět jako student, teď byl Kouřilem přizván k asistenci. „Když se předmět otevřel studentům, tak jsem se do něj samozřejmě přihlásil, protože atletiku beru jako koníček, a tady se propojila s dalším mým zájmem, kterými jsou dějiny starověku a historie obecně,“ říká Hons. Benech se s Kouřilem zná díky historickému šermu, odkud má kontakty na výrobce replik historických předmětů.

Všichni tři si pochvalují možnost v průběhu předmětu objevovat nová fakta antického sportu. Honse láká možnost prokázat, jakým způsobem byla užívána závaží neboli haltéry pro skok daleký. „Z vyobrazení není technika úplně jasná a je možné ji ověřit pouze experimentálně, což v podstatě děláme, experimentujeme,“ předestírá mladý asistent. Benech zase upozorňuje na možnost porovnávání efektivity různých způsobů třeba hodu diskem nebo skoku do dálky.

Jen u jednoho antického předmětu ale Kouřil zůstat nehodlá. Přemýšlí třeba nad výjezdem. Ti, kteří si jeho předmět Expedice po stopách tažení Alexandra Velikého zapíší, navštíví Afriku i Asii. „Budeme se snažit projít co nejpřesněji trasy přes evropské, africké a asijské státy. Tak, jak jimi putoval i slavný vojevůdce se svou armádou,” prozradil Kouřil.

blog comments powered by Disqus