V Japonsku není výjimkou, když si s vámi vyučující po hodině zajde na oběd | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

V Japonsku není výjimkou, když si s vámi vyučující po hodině zajde na oběd

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Jana Blahošová (Čtvrtek, 26. duben 2018)

Student mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií Daniel Greger tráví jarní semestr v Japonsku. Do japonského města Akita, jehož univerzita je partnerskou školou Masarykovy univerzity, se vypravil přes mezinárodní výměnný program ISEP. „Japonsko jsem si vybral proto, že jsem měl vždy rád jeho kulturu a historii, krátce už se učím i jazyk. O Japonsko a celkově region východní Asie se odborně zajímám,“ vysvětluje Greger.

Kromě studia a poznávání nové kultury se věnuje také psaní své bakalářské práce. V ní se zabývá vytvářením profilu japonské pravicové extremistické skupiny Ganbare Nippon! „Název se dá volně přeložit jako, Drž se, Japonsko! Skupina se profiluje v tématech, která vzbuzují v Japonsku velkou kontroverzi. Například teritoriální nároky Japonska vůči okolí, odpor vůči Číně, homosexuální menšině a další,“ popisuje Greger skupinu, která však podle něj nemá nijak zvlášť velký vliv.

Greger využívá konzultací s vyučujícími, kteří se v této problematice vyznají a pomáhají mu s překladem některých primárních zdrojů. Podle něj jsou vyučující v Japonsku velmi přátelští a vstřícní. „Samozřejmě dbají na ukázněnost v hodinách a plnění docházky i povinností, ale není výjimkou, když vyučující i po hodině s třídou debatuje nebo si se studenty zajde na oběd,“ líčí japonské univerzitní zázemí.

Jazyky tam vyučují i čtyřikrát do týdne

Akita International University poskytuje mezinárodním studentům velký výběr předmětů. Mohou si vybrat jak přírodovědné, tak humanitní předměty, které jsou blízké jejich studijním oborům na domácí univerzitě. „Vybral jsem si předměty, které rozšíří mé znalosti ohledně japonských specifik. Nejzajímavější mi připadá předmět, kde se věnujeme japonským právním systémům v současnosti i minulosti, rozebíráme jednotlivé ústavy a problémy z nich vyplývající, včetně těch, které momentálně hýbou japonskou scénou,“ říká Greger.

Podle něj mají studenti volnou ruku ve výběru předmětů, takže si rozvrh skládají sami. Každý předmět se však vyučuje minimálně dvakrát týdně, jazyky i čtyřikrát. Nerozlišují se přednášky a semináře, výuka je povinná ve všech případech, tudíž jsou přednáškové místnosti zaplněny mnohem více než v České republice. Povolená absence je minimální. „Na druhou stranu máme méně dalších povinností. Píšeme sice domácí práce, ale zdaleka nemají takové požadavky, jaké znám z Masarykovy univerzity,“ vysvětluje Greger. Dodává, že studenti často nemusí vykonávat závěrečné zkoušky, neboť výsledná známka se počítá z jejich celosemestrální práce a aktivity.

Jelikož semestr v Japonsku začíná o dva měsíce později, Daniel si musel posunout státní závěrečné zkoušky o půl roku. Rozhodnutí však nelituje. „Japonci jsou vůči cizincům ohromně zdvořilí a to bez rozdílu. Překvapila mě také čistota na ulicích či absence jakéhokoliv zabezpečení v mnoha obchodních domech,“ vypráví student. Co se týče japonské kuchyně, oblíbil si pokrmy s mořskými řasami, sladké mochi koláčky či tradiční japonské saké.

Mentalita tamních lidí je podle něj jiná než v evropském prostředí. Se svými plusy i mínusy. „Každá kultura má své světlé i stinné stránky, nicméně minimálně v některých případech si myslím, že japonská mentalita je obdivuhodná a troška inspirace by nám vůbec neuškodila,“ míní Greger.

blog comments powered by Disqus