Hus ještě nikdy nebyl tak žhavý | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 27. ročník

Hus ještě nikdy nebyl tak žhavý

Do rubriky Kultura napsala Eva Bartáková a Markéta Lankašová (Pátek,  2. březen 2018)

Máme tu Zikmunda, Husa, středověk a telinu. Není to moc? Není. Ono to totiž celé vůbec není o Husovi. Přestože divákům z absurdních replik občas naskočí husina.

„Jak by to vypadalo, kdyby měl Zikmund Lucemburský tiskové oddělení?“ napadlo vedoucího katedry mediálních studií a žurnalistiky Jakuba Macka. Mezi šéfováním a učením napsal satirickou hru o krizové komunikaci s médii. Ve středověku. Hra se jmenuje Husina, ale Jana Husa se diváci v brněnské Industře od divadelního spolku Feste nedočkají. A to i přesto, že jeho jméno padne víckrát než to Zmikundovo. Tedy Zikmundovo.

Hlavní role Zikmunda Lucemburského (krále uherského, římského, českého, markraběte moravského a braniborského a vévody slezského) se zhostil Ondřej Jiráček. Za celé představení spotřeboval aristokrat s hipsterským vousem více žvýkaček než trenér českého hokejového nároďáku za jedno utkání. Aby ne, šlo mu o čest.

Třebaže se totiž děj hry točí kolem soudního procesu s Janem Husem, hlavní pozornost upřel scénárista Macek právě na vládce Lucemburského. Ten se po celou dobu hry snažil uhasit historickou katastrofu a za každou cenu uchránit svoji pověst diplomata. Jeho záměr ale mařil Husův názorový odpůrce, závistivý kněz a učenec Štěpán Páleč. Herec Petr Hanák v jeho roli ukázal, jak bezmocný člověk může být, nemá-li k ruce kvalitní PR tým.

Autor si pravděpodobně při psaní pustil vánoční reklamu na Coca-Colu, jejíž chytlavý nápěv přetextoval na „Koncil už je tady“. Ačkoli není jasné, zda hru skutečně sponzorovala Coca-Cola, jako ukázka podprahové reklamy fungovala znělka ve spojení s nenápadným podáváním plechovky náramně. Po skončení představení si ji na záchodech prozpěvoval nejeden divák. Autorky recenze ji z hlavy dostávaly další dva dny.

Aktuálnost, z níž mrazí

Své zkušenosti z novinářského prostředí Macek v představení zužitkoval skvěle. Postavy kopírovaly tváře současné politické a mediální scény tak věrně, že poznámka o podobnosti čistě náhodné působí komicky. Moderátorku televizních zpráv, v podání Milady Vyhnálkové, mohli tvůrci klidně pustit do éteru. Žhavé novinky z roku 1415 uváděla s razantností a dikcí současných zprávařských es.

Projevy „píáristy“ Alexe, plné brífování a konsentu, jako by scénárista vystřihl z workshopů o efektivní komunikaci. K protlačení těch správných informací využíval Alex své osobní kouzlo. Milan Holenda se v jeho roli nebál do hry zapojit publikum, s nímž brainstormoval hesla pro Zikmundovu kampaň. Asistoval mu při tom jeho kolega Martin Hudec jako nezkušený a uťáplý Albert, Zikmundův poradce.

Repliky pronášeli herci hypermoderním jazykem. To způsobilo, že při více než hodinu trvající historické přednášce diváci několikrát propukli v smích. Pokud v publiku seděl učitel dějepisu, musel závidět. Těžko by své žáky zaujal popisem středověkého koncilu tak, jak se to povedlo aktérům Husiny. A to ani kdyby byl do své práce stejně zapálený jako Hus.

Odměřený humor prodchnutý ironií ovšem nemá šanci oslovit každého. Bez znalosti mediálních, politických a historických reálií totiž divák stěží pochopí všechny jemné narážky, na nichž se lépe obeznámení jedinci královsky pobaví. Na druhou stranu není zrovna nezbytné před hrou nastudovat všechny Husovy traktáty. Představení je určeno širšímu publiku než jen uzavřenému kroužku historiků a intelektuálů.

blog comments powered by Disqus