Gender kolektiv vytahuje z podzemí ženy, jež zapadly v historii

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Eva Bartáková (Středa, 20. prosinec 2017)

Desítky let vedla Manželskou a předmanželskou poradnu v Brně a stála u zrodu Asociace manželských a rodinných poradců. Přestože Věra Capponi byla jednou z nejvýznamnějších osobností brněnského manželského poradenství, místní její jméno často neznají. Není přitom jedinou ženou, která tu zapadla do metaforického i skutečného podzemí. Příběhy zapomenutých žen vytáhly ven studentky Fakulty sociálních studií, které ve čtvrtek uspořádaly procházku nazvanou Ženy, Brno, Underground.

Před budovou Filozofické fakulty na Arne Nováka se srotil hlouček lidí svírajících kelímky s horkým čajem. Na obrazovce tabletu si studentky a studenti genderových studií prohlíželi fotografii psycholožky Věry Capponi, která se zasloužila o rozvoj manželského poradenství. Mnozí z účastníku slyšeli její jméno poprvé. „Zatímco třeba Miroslav Plzák nebo Ivo Možný se do povědomí lidí zapsali, Věra Capponi zůstává spíš neviditelná. A to i přes velké množství publikací, které napsala,“ sdělila Lucia Moravanská, jedna z organizátorek procházky Ženy, Brno, Underground a členka spolku Gender kolektiv.

Na její slova navázala kolegyně z Gender kolektivu Kristína Čajkovičová. Představila Vlastu Tesařovou, která vydávala samizdatovou literaturu a zároveň tvrdila, že není disidentkou. „Dostala se do vězení a začala spolupracovat s StB. V roce 1977 se oficiálně stala disidentkou, ale revoluci oplakala, protože nechtěla návrat kapitalismu,“ přednesla magisterská studentka sociologie.

Příběhy různých žen zapojených do odboje ukázaly, že disent nebyl tak jednotvárný, jak by se mohlo na první pohled zdát. „Netvořili ho jen prozápadně orientovaní lidé. Někteří si nepřáli zrušení socialismu, ale jeho reformu,“ doplnila Čajkovičová.

Organizátorky odborné procházky si daly za cíl zpochybnit jednoznačný výklad historie a především období normalizace, který ukazuje jednolitý odboj a zapomíná na ženy, jež se ho účastnily. „Přestože v disentu byla spousta žen, často uvízly v takové šedé zóně a nemluví se o nich,“ uvedla Moravanská.

Že spousta žen v Brně zapadla do metaforického podzemí a stala se tak neviditelnými, dokládají studentky mimo jiné na počtu pamětních desek, které jsou ve městě věnovány ženám. Odbor kultury ji oficiálně udělil jen dvěma. Jednou z nich byla Danuše Muzikářová zastřelená při demonstracích v roce 1969.

Průvodkyně večerním městem se zmínily i o ženě, která se propadla do skutečného podzemí. Na Pekařské ulici si účastníce a účastníci vyslechli příběh Marie Bartošové. Před více než čtyřiceti lety květinářka kvůli zanedbanému stavu potrubí spadla do díry uprostřed ulice a její tělo se nikdy nenašlo. „Málokdo ovšem ví, že zmizela, když se snažila pomoct muži, který se tam také propadl,“ zdůraznila Moravanská na poslední zastávce.

Hodinové procházky po centru města zúčastnilo několik studentek a studentů genderových studií, kteří si zapsali předmět Historie ženského hnutí a feminismu. Spolu s nimi se po stopách upozaděných žen vydala jejich vyučující a odbornice na období socializmu Kateřina Lišková. „Moc si cením studentské aktivity Lucie Moravanské a Kristíny Čajkovičové. Vymyslely a nachystaly zajímavou procházku a věřím, ze prváci na genderu, kteří se zúčastnili, už vždycky budou vidět Brno očima žen, které se – metaforicky i doslova – propadly pod zem,“ uvedla autorka textů o vnímání sexuality za socialismu.

Organizátorky se zatím rozhodují, zda uspořádají i další procházku. „Nebráníme se vytvořit něco podobně kreativního i pro další předměty, ale konkrétní plány zatím nemáme,“ prozradily studentky.