Pět životů na jedné tváři ukázala výstava Eva v možnostech | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Pět životů na jedné tváři ukázala výstava Eva v možnostech

Do rubriky Kultura napsala Eva Bartáková (Středa,  1. březen 2017)

Jak bychom asi vypadali, kdybychom prožili úplně jiný život? Většina z nás si to může jen představovat, ne však sochařka a studentka genderu Eva Lukešová. Na soše sebe samé vyzkoušela, jak se do tváří lidí podepisují jejich životní příběhy. Z jejího experimentu s vlastní identitou vznikl soubor pěti velkoformátových fotografií, které v pátek představila na vernisáži v Galerii Jiří Putna.

Výstava Eva v možnostech odráží pochybnosti mladé autorky, zda si vybrala tu správnou životní cestu. Pět obrazů na stěně Galerie Jiří Putna zobrazuje jednu tvář, ale pět různých životů.

„Chtěla jsem vědět, jak bych vypadala, kdybych prožila jiné životy. Pořád přemýšlím, jestli být umělkyní je správná volba, jestli jsem se neměla věnovat něčemu jinému,“ okomentovala svou tvorbu sochařka a studentka genderových studií na Fakultě sociálních studií Eva Lukešová.

Velkoformátové fotografie si zadarmo mohl prohlédnout každý, kdo měl cestu kolem. Na zahájení se sešlo asi dvacet lidí. „Mně se moc líbí Evin nápad a na výstavě je dobrá atmosféra,“ zhodnotila návštěvnice Pavla Okrouhlecká.

Způsob, jakým žijeme své životy, mění naše těla

Na počátku vytvořila Lukešová svůj sochařský autoportrét. Ten následně upravila podle fotografií jiných žen. Všímala si přitom hlavně vrásek a detailů obličeje, které přenášela na svoji vlastní tvář.

„Zachycuji, jak různé aspekty života působí na tělesnost. Když člověk zažívá stres, tak to jeho obličej změní. Nebo když ho někdo chválí, tak se člověk určitým způsobem zvětšuje,“ vysvětlila.

Jako předloha jí posloužily tváře pěti různých žen, jejichž osudy ji nějakým způsobem zaujaly. S některými ženami se osobně setkala, fotografie dalších si stáhla z internetu. Snažila se o vyobrazení co nejrozmanitější škály životních příběhů, svoji sochu tak transformovala ve vražedkyni, jeptišku, političku i matku v domácnosti.

„U vražedkyně mě zajímala morální stránka. Nedokáži si vůbec představit, že bych uvažovala nad zabitím. Jeptišku jsem si zase vybrala, protože jeden můj kamarád je silně věřící. Je velmi vyrovnaný, a tak jsem přemýšlela, zda je to tím, že věří, jestli mu jeho víra dodává onu vyrovnanost. Navštívila jsem tedy jeptišku, s níž jsme si povídaly a shodly se, že víra dodává člověku sebejistotu a vnitřní klid,“ uvedla Lukešová.

Z řady portrétů vybočuje jeden, který má pro Lukešovou zvláštní význam. Jako předlohu pro pátou transformaci si zvolila fotografii starší české sochařky. Poslední podoba nepředstavuje jen teoretickou možnost, ale funguje spíš jako pohled do budoucna. Ukazuje, jak by Lukešová mohla vypadat, když se bude dál věnovat sochařství a stane se slavnou umělkyní.

Na výstavě se fotografie objevily bez popisků. Návštěvníci tak mohli jen odhadovat, čí rysy právě sledují. „Autorka záměrně nepřiřazuje k portrétům ,nálepky‘ a nechává diváka v nejistotě,“ vysvětlil student produktového designu Šimon Kiriakovský, který vernisáž k výstavě zahájil.

Eva v možnostech oslovila gender kolektiv i kreativní hub

Všechny přeměny zdokumentovala Lukešová na videích, která umístila na YouTube a také na fotografiích. Obojí představila již v listopadu na studentské konferenci Mezi meze, která hledala genderové aspekty v různých sférách lidské existence včetně umění

„Já jsem tohle vytvořila už předtím, než jsem začala studovat gender. V genderových studiích se spíše řeší vnitřní identita, a tak si myslím, že je můj pohled na vnější tělesnou schránku doplňuje. Ukazuji, že je proměnlivá stejně jako identita,“ sdělila Lukešová.

S tímto závěrem by souhlasila i známá genderová teoretička Judith Butler, která upozorňuje, že bychom se neměli spokojit s definicí genderu jako pouhé identity oddělené od naší biologické stránky. Gender je sice teoretický koncept, ale má své tělesné základy, stejně tak naše tělo není neměnné a naše genderová identita na něm zanechává stopy. A zanechávají na něm stopy i další součásti naší osobnosti, jak poukazuje Lukešová.

Fotografie budou opět k vidění v úterý 4. dubna v kavárně Spolek. Videozáznamy transformace na velkých obrazovkách a další své sochy představí Lukešová v říjnu v brněnském kreativním hubu Industra.

blog comments powered by Disqus