Na prknech JAMU se Děloha zastavila na čaj | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Na prknech JAMU se Děloha zastavila na čaj

Do rubriky Kultura napsala Eliška Koukalová (Čtvrtek,  3. listopad 2016)

Představení s netradičním názvem Děloha uvedlo Studio Marta, scéna divadelní fakulty JAMU, poprvé v neděli 23. října. Autorkou je Polka Maria Wojtyszko, jež postavila hru na pomezí hned několika žánrů a především na vlastní zkušenosti. Umělkyně si pohrává s přechody mezi realitou a vizí, které jsou pro diváka mnohdy naprosto nepatrné. To vše se snoubí spolu s historickými souvislostmi ve velmi subjektivně ztvárněném příběhu „všedního“ období ženského života – těhotenství. Děloha získala Cenu Starého divadla v Krakově a divadelního časopisu Dialog.

Celé představení působilo natolik intenzivně, že člověk po opuštění sálu své dojmy ještě notnou chvíli zpracovával. Hlavní scéna byla umístěna netradičně uprostřed, ale jak se později ukázalo, představení se odehrávalo takřka v každé části sálu. Už při příchodu diváků zde byli nastoupeni příslušníci Státní bezpečnosti, komicky oblečení do těžkopádných vojenských bot v kontrastu se spartakiádními trenýrkami, vražedně zírající na každého, kdo se opovážil vstoupit. To vše nově příchozím napovědělo, že opravdu nepůjde o tradiční formu dramatu.

Pro ilustraci napětí, vše začíná scénou, v níž se objevuje matka hlavní hrdinky Viktorie. Probouzí se v cizí posteli, vedle neznámého muže a následně je přesvědčována střídavě jím a příslušníky StB, aby s ním založila rodinu. Viktoriina matka se zmítá, jako by byla mučena. Místo násilí ale estébáci ohlušujícím způsobem mlátí do železných tyčí za problikávání světel…

Představení se věnuje sociálním stereotypům i hledání sebe sama

Zpočátku může představení působit poněkud chaoticky, protože souvislosti jsou divákům odhaleny až postupně. Bez jakéhokoliv kontextu tudíž začíná příběh Viktorie setkáním s její Dělohou. Markéta Hausnerová jako Děloha ztělesňuje těhotnou ženu prolnutím všech klišé, jaká si jen v souvislosti s těhotenstvím lze představit. Což velice dobře kontrastuje s postavou Viktorie, kterou bravurně ztvárnila Barbora Goldmannová. Viktorie je těhotná, bez muže, otce dítěte nezná a navíc se zamilovala do své spolužačky. Není si jistá sama sebou, ani svým těhotenstvím. Nepomáhá jí ani skuktečnost, že rodiče by daleko raději než dítě viděli její titul nebo alespoň otce potomka.

Ačkoli hra pozbývá dějovou linii, všechny scény jsou propojeny hlavním tématem hry – hledáním identity. Autorka nepotřebovala vyprávět příběh, ale zviditelnit pocity a předsudky, jimž hlavní hrdinka čelí. Wojtyszko se snaží divákům vizualizovat vážnost situace, v níž se sama ocitla. I když velice nenápadným a příjemným způsobem, poukazuje na genderovou nerovnováhu, vnucování rolí a naopak odepírání svobody. Svobody v životě, lásce, vyznání i politice. Zároveň téma odlehčuje nečekanými komickými výstupy. Těžko posoudit, zda byly všechny výstupy vepsané ve scénáři či dílem spontánní improvizace herců. V představení se objevuje velké množství postav ztvárněných malým počtem umělců, kteří vše zvládli s neobyčejnou přirozeností a obrovskou profesionalitou, což by možná kdekdo od studentů nečekal.

blog comments powered by Disqus