Brněnští rockeři svůj vzhled příliš neřeší. Hudba je důležitější

Do rubriky Kultura napsala Markéta Lankašová (Pondělí, 2. květen 2016)

Lak na nehtech, černé linky kolem očí, natupírované vlasy, pečlivě vybrané oblečení, spousta řetězů a náramků. To k rockerům neodmyslitelně patří. Jak to ale vidí současné brněnské kapely undergroundové scény?

Kde jinde zjistit, jak kapelám záleží na kráse, než na koncertech. Po průzkumu Melodky, M13, Flédy nebo Elevenu se všichni muzikanti zdají úplně přirození, bez péče týmu maskérů a stylistů. Statisticky vítězí nedbalá elegance. „Řekl bych, že víc řešíme , jak na pódiu vypadat nechceme,“ kroutí hlavou Radim Věžník, kytarista a zpěvák kapely Rattle Bucket. „Líčení nevedeme, kdo přijde na koncert nejvíc upravený, má to celý večer na talíři,“ prozrazuje Radim.

Že se v brněnském prostředí vzhled při koncertech nestaví na první místo dokládá také Thomas Bruno z hardrockové kapely Reservoar Dogz. Nejdůležitější je podle něj hodit se do pohody a užít si atmosféru. „Pokecat s lidmi před koncertem a vidět, že se baví, to je pro nás asi nejlepší motivací,“ doplňuje Thomas.

Ačkoli kožené bundy nebo nášivky na džínových vestách nosí stále, po změnách na postech bubeníka a baskytaristy v loňském roce Reservoaři ztratili punc čistě dlouhovlasých muzikantů. Z jejich rituálů můžeme tedy rozčesávání vlasů vyškrtnout. „Připravujeme se každý po svém,“ vysvětluje Thomas. „Někdo poslouchá svůj playlist, někdo chce mít klid. Ale na pár škopcích před příchodem na pódiu se určitě shodneme.“

Ke KISSákům make-up patří

Ani v očích fanoušků a posluchačů rockové hudby nepřidává líčení a přehnaná péče o zevnějšek muzikantům plusové body. „Pokud nově vzniklá skupina vystaví svou fanouškovskou základnu jenom na tom, jak vypadá, není to dobrá kapela,“ soudí fanynka Petra Kropáčková. Masky na obličeji ale na škodu vždycky být nemusí. U kapel, které už svůj styl i posluchače našly, je originální líčení zajímavým benefitem. „Třeba ke KISSákům nebo black-metalovým kapelám pomalovaný obličej prostě patří,“ přiznává Petra.

Podobně se k vizáži na pódiu staví i baskytarista skupiny Sparking Fuse Tadeáš Malůšek. „Pokud nehrají dobře a ještě jsou zmalovaní jak na karneval, dají jim to lidi o to víc sežrat,“ argumentuje Tadeáš. „Jediné, co řeším já, je tričko. Dávám si pozor, aby nebylo stejné jako na minulém koncertě,“ směje se. „A mám oblíbené koncertní boty,“ dodává.

Líčení a vzhled tedy můžou kapele pomoci získat určitou image, ale rozhodně by na nich neměl být vystavěn veškerý vztah k fanouškům. Překvapivý zevnějšek musí přijít až po kvalitní hudbě, jinak to kapele moc fungovat nebude. Alespoň takhle to cítí brněnský underground.