Účastníků demonstrace je nakonec asi šedesát. Pomalu se shlukují a čekají, co se bude dít. Organizátoři tlučou lžícemi na hrnce, rozdávají zájemcům další kuchyňské nádobí a texty k složeným písním. Někteří s sebou mají i transparenty s hesly jako například „ODS, jednička“ s přikresleným posunkem Mirka Topolánka. Pozadu nezůstávají ani samotní organizátoři. „Něco na tom sloganu ‚Vzdělání není byznys‘ je. Dneska je všechno jenom o penězích,“ komentuje čtyřicetiletý student druhého ročníku medicíny Oktavián Chloupek.
Demonstrující studenty přišli podpořit i Stanislava Slavíková, kandidátka do Senátu za Jihomoravský kraj, či Jiří Dienstbier, jeden ze zájemců o prezidentské křeslo. „Jsem zvyklý, že účast na podobných akcích bývá tak nízká. Studenti se už asi školného tolik nebojí, když teď máme nového ministra školství,“ sděluje Jiří Dienstbier.
Demonstrující studenty přišli podpořit i Jiří Diensbier a Stanislava
Slavíková. (autor: Irena Diatelová)
Fialo, co po mně chceš? Studovat chtěl bych já a nemám „keš“!
„Zápisné nechceme, je to jen přejmenované školné!“ ozývá se po chvíli hlas organizátorů z megafonu. Na řadu také přicházejí parodie českých písniček, které kritizují zpoplatnění českého vysokého školství. Ke zpívajícím moderátorům s doprovodem hrnců a pokliček se postupně přidávají i shromáždění studenti. „Fialo, co po mně chceš? Studovat chtěl bych já a nemám ‚keš‘!“ zní jedna z provokativních slok parodie české písničky Tralala, červená fiala. Účinkující adresují písničku přímo českému ministrovi školství Petru Fialovi, bývalému rektorovi naší univerzity.
Hlouček demonstrantů se dále odebírá přes tramvajovou zastávku Česká až na Malinovského náměstí. Na něm před tři čtvrtě rokem začala jiná studentská demonstrace proti zpoplatnění vysokého školství. Akce se tehdy konala v rámci Týdne neklidu a do ulic se po celé České republice vydaly davy nespokojených studentů. Jen brněnským náměstím Svobody jich prošlo na šest tisíc.
Účast na říjnové demonstraci se s předešlou vůbec nedá srovnávat. „Neplánovali jsme žádné masové shromáždění. Na propagaci taky moc peněz nebylo a i proto jsme to chtěli pojmout spíš jako komorní akci,“ dodává k nízké účasti jeden z organizátorů Lukáš Likavčan, jednadvacetiletý student filozofie. Přesto se ale pár rozvěšených plakátů po školách objevilo a organizátoři zvali studenty i přes Facebook. Ne ke všem se ale pozvánka dostala. „Kdybych věděla, že se něco takového připravuje, určitě bych přišla,“ postěžovala si studentka dějin umění Anna Mišurcová.
Těžké prachy za opravné termíny
Na Malinovského náměstí organizátoři vyjadřují svůj názor na zápisné, děkují všem účastníkům a zvou je na posezení do hospody. Všichni se loučí písničkou Červená fiala, kterou cvičili několik dní před demonstrací.
Z povzdálí sledují protestující náhodní kolemjdoucí. „Proč je mluvčím této demonstrace Slovák? Působí to jako demonstrace slovenských studentů, kteří odmítají platit školné na českých školách,“ kritizuje organizátory jeden z nich. Své rozhořčení dokonce organizátorům sděluje. „Něco by se za školné asi platit mělo. Mně se to sice mluví, když jsem vystudoval zadarmo. Proč ale studenti nemohou udělat kompromis? Například zaplatit těžké prachy za opravné termíny,“ zvažuje návrh vhodného řešení.
Svou nespokojenost dali najevo i ti nejmenší. (autor: Irena Diatelová)