Karate není jen o boji, ale hlavně o psychice a koncentraci

Do rubriky Sport napsala Jana Blahošová (Úterý, 11. duben 2017)

Aleš Róth se aktivně věnuje karate již mnoho let. Vyučuje na Masarykově univerzitě a je spoluzakladatelem brněnského klubu Shobukan, který se snaží rozšiřovat tradiční karate. V tradičním karate se, narozdíl od sportovního, nezávodí. Klub je také součástí České unie Dendo Karate-do, která zájemce o toto japonské bojové umění sdružuje.

Jak byste karate definoval?

Karate je umění sebeobrany. Jeho cílem je dosáhnout míru skrze boj. To je celá filozofie. Vzniklo v podstatě z nutnosti. Prvopočátky nalezneme v buddhistických klášterech, například v klášteře Šaolin. Lidé nesměli nosit zbraně, ale potřebovali se nějakým způsobem bránit. Mniši nesměli útočit na nikoho, neboť byli duchovní. Byli však přepadáváni a zabíjeni, a tak se snažili pochopit, jak funguje lidské tělo, aby ho mohli využít v sebeobraně. Vždy se však bránili až v momentě napadení. Karate je přísně sebeobranný systém. Od počátku tak bylo spojeno s meditací, s pohledem na život jako dar, který je nutno chránit.

Co symbolizují barevné pásy v karate? Mají nějakou funkci?

Jsou to stupně technické zdatnosti. Existuje osm žákovských stupňů, kterým se říká kyu, a deset mistrovských stupňů neboli danů. Čím je barva tmavší, tím je adept v karate vyspělejší. Od prvního danu víceméně začíná to správné karate.

Vy máte už nejvyšší dan?

Nemám, desátý se totiž za života neuděluje. Pokud jej někdo dosáhne, věnuje se až po smrti. Z japonského vnímání světa je to číslo dokonalosti. Já mám nyní osmý dan.

Jste spoluzakladatel klubu Shobukan. Čím se tento klub liší od jiných?

Shobukan je pod záštitou organizace ČUDK, což je Česká unie Dento karate-do. Jedná se o celorepublikovou organizaci zastřešující kluby, které mají stejný způsob cvičení jako my. Já zde zastávám funkci metodika. A lišíme se tím, že nezávodíme. Chodí k nám cvičit lidé se zájmem o osobní zdokonalení. Nechtějí, aby je někdo plácal po zádech pro jejich úspěchy na závodech. Jsou to lidé, kteří se chtějí věnovat rozvoji sebe sama.

Přijímáte také děti?

Ne, pouze výjimečně. Teď zde máme dvanáctileté děvče, které je vynikající, neboť je schopno se koncentrovat a vnímat. Karate je především o psychice. Děti nepřijímáme, protože se většinou nedokáží delší dobu soustředit. Pokud k nám někdo přijde s dítětem, tak je pošlu do juda. Judo je vhodná průprava. Děti se vyřádí a získají pohybové schopnosti potřebné pro karate.

Co všechno se vaši svěřenci učí?

V první řadě se učí sebekázni. Aby byli vůbec schopní na sobě pracovat. Učí se tedy základní techniky neboli kihon. Potom se učí kata, souborné cvičení sebeobranných a protiútočných technik. Učí se pochopit principy karate. Všechny techniky obsažené v kata neslouží pouze k aplikaci boje. Jsou zde třeba techniky pro rovnováhu, prostorovou orientaci, užívání dechu, dokonce přelaďování mozku z hladiny beta do hladiny alfa. Kata je velice důležitá součást. Je to studijní materiál, který nám předaly předchozí generace. Objevují se tu i bloky, kopy, údery. Je tu strategie boje. A pak se učíme kumite, což jsou zase různé formy boje.

Řekl byste, že je o tradiční karate velký zájem?

Není. A bude ještě menší, protože sportovní karate bylo přijato mezi olympijské disciplíny. Lidem k tradičnímu karate schází motivace. Karate ztratilo pro mnohé své tajemno. Existuje spousta klubů a každý láká na počet vyhraných soutěží. Většina se tak věnuje sportovnímu karate, které jde v podstatě proti principům, na jejichž základě tradiční karate vzniklo. Když se soustředím na sebeobranu, nemůžu na nikoho útočit. Vždy musím počkat, až zaútočí on na mě.

Jaký zážitek byl pro vás nejsilnější a nejvíce vás ovlivnil?

Takové zážitky mám celkem tři. První byl začátek mé cesty v karate. Další okamžik nastal v roce 1981, kdy za námi přijel italský trenér Walter Corra z Milána, díky němuž jsme se dostali k Hidetaka Nishiyamovi. To byl třetí a nejsilnější zážitelk a pro nás největší zlom. Naučil nás vše, co se týče vnitřního spojení s karate, ale především, jak o karate přemýšlet a jak uvažovat o vlastním těle. Pronikli jsme díky němu více hloubky tohoto bojového umění.

Cvičíte karate už téměř čtyřicet let. Máte se stále co učit?

To je nekončící proces. Člověk si zprvu musí osvojit určitou fyzickou zdatnost, protože začínáte v mladém věku, jste na tom fyzicky dobře. Ale postupně, jak tělo stárne, ubývá fyzických sil a naopak přibývá mentálních schopností. Tudíž zdokonalovat se po fyzické stránce časem už příliš nelze, ale v duchovní rovině člověk neustále objevuje něco nového.