Zastavit a stát? | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Zastavit a stát?

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Aneta Přadková (Středa,  1. říjen 2014)

Přechody pro chodce od naší fakulty k „bývalé lékařské“ a Ústavnímu soudu k rychlému přeběhnutí lákají. Jenže ne vždy se spěch vyplatí. Pokuta za chůzi na červenou začíná na dvě stě korunách a zvyšuje se podle počtu přestupků zadrženého.

Nečekat, až červeného panáčka vystřídá zelený, ale přeběhnout přes přechod od ulice Česká k naší fakultě, je pro studenty lákavé. „Semafory u Červeného kostela nejsou synchronizované. Když vidím, že široko daleko nic nejede, připadá mi zbytečné čekat,“ krčí rameny studentka enviromentalistiky Andrea Křivánková.

Pokuta za přechod silnice na červenou se ale může vyšplhat až na dva tisíce korun. Pocit studentů, že přechody u fakulty jsou natruc pomalé a že městští policisté na neopatrné studenty schválně číhají, mírní mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Podle něj až do uzávěrky tohoto čísla strážníci letos žádnou pokutu za přebíhání silnice nezaznamenali. „Cílená opatření v těchto místech neděláme, zaměřujeme se spíš na delší a rizikové přechody,“ uvedl Ghanem.

Pozornost vzbuzuje i krátký přechod od naší k „bývalé lékařské“ fakultě. V krátkém úseku může chodce ohrozit pouze trolejbusová nebo tramvajová doprava. „Semafor je tam úplně zbytečný,“ myslí si studentka Křivánková.

V Brně bydlí odmalička, ale o tom, že se v okolí fakulty údajně pokutuje, slyšela od známých teprve před měsícem. „Sama tam přecházím na červenou, vždyť tam skoro nic nejezdí,“ vyjádřila se.

Pokuta od státní policie

Na rozdíl od strážníků rozdali brněnští policisté jen za prvních deset dubnových dní před fakultou jedenáct pokut. Všichni, kteří přecházeli na červenou, zaplatili dvě stě korun. „Cíleně tam nestojíme kvůli studentům, ale nešvaru přecházení na červenou se věnujeme čím dál víc. Pokud se však takto zaměřené akce dělají, tak po celém Brně, nejen v okolí České a Joštovy ulice,“ sdělil mluvčí jihomoravské policie Pavel Šváb.

Krátký přechod k „bývalé lékařské“ přebíhá na červenou i student politologie Juraj Hurný. Semafor na úseku, který je podle něj bezpečný a přehledný, považuje za zbytečný. V okolí Červeného kostela si však dává pozor. „Všiml jsem si, že od doby, kdy jsem u přechodu potkal pokutujícího policistu, se lidé docela ukáznili. Policista tehdy všem ani pokutu nedal, i tak to stačilo,“ myslí si Hurný.

S chodci se přestupek policisté snaží řešit i domluvou. „Něco jiného je vkročit na silnici vteřinu po rozsvícení červeného signálu, nebo v polovině cyklu přímo před jedoucí auta. Záleží také na tom, kolik toho přestupce již napáchal, kolik máme u něj evidovaných přestupků,“ vysvětlil Pavel Šváb.

Příchuť rebelství

Výši pokuty určuje policista s přihlédnutím ke konkrétní situaci. Pokutu nad 500 korun si však většinou vyslouží „výjimečné“ případy. Podle Švába některé chodce ani uniforma policisty od přestupku neodradí. „Z vlastní zkušenosti vím, že i když jsme tam stáli v uniformě, nemělo to efekt. Lidi stejně na červenou chodili,“ popsal situaci Pavel Šváb.

Z pohledu sociologa hodnotí Roman Vido přecházení na červenou jako kombinaci racionálního kalkulu a kulturních zvyklostí. „V prvním případě si chodec porovnává zisky a náklady chůze na červenou. Vzhledem k tomu, že rizika jsou zde oproti „výnosům" poměrně malá – pokud vyloženě neskáčete pod projíždějící auto nebo nemáte bídný zrak, nic vám fyzicky nehrozí, nebo vás nevidí policista – je racionální nečekat na červeného panáčka a jít rovnou,“ myslí si sociolog Vido.

Podle něj mohou u chodce zafungovat i „vnitřní brzdy“ v podobě slušného vychování nebo silného vědomí nutnosti respektovat pravidla i za cenu osobního nepohodlí. Jenže taková kulturní zvyklost mezi silné stránky české populace nepatří, myslí si Vido. „V českých zemích byla pravidla po většinu moderní historie něčím, co bylo na obyvatelstvo uvaleno „shora“, takže porušování pravidel mívalo příchuť rebelství a naplňování osobní svobody,“ vysvětlil sociolog.

Podobný názor má i Jaromír Volek z katedry mediálních studií a žurnalistiky. „Herbert Marcuse koncem šedesátých let přirovnával pozici moderního člověka k situaci jedince stojícího trpně při červené na přechodu, i když ví, že žádné auto nepřijede. My, co chodíme na červenou, prostě věříme více vlastním smyslům a nemáme rádi, když za nás myslí velký bratr nebo sestra v podobě všeobjímajícího státu, všudypřítomné technologie nebo názor většiny, za kterou se obyčejně schovává jeden ušlápnutý charakter,“ shrnul Volek.

blog comments powered by Disqus