Na zkušenou do zahraničí, přes Erasmus, se Jana vydala ve třetím semestru svého magisterského studia, tedy v době, kdy již naši fakultu a výuku na ní znala poměrně dobře. Může tedy srovnávat. I když věc má háček, slovinskou fakultu nestihne poznat tak dobře jako zná tu naši. „O zdejším systému toho zase tolik nevím, mám jen čtyři předměty, něco málo ještě vím z doslechu,“ píše k tomu po icq Jana. Přesto, některé věci člověk pozná celkem rychle. Například jedna přednáška trvá na lublaňské fakultě čtyři hodiny. „To pro mne byla novinka. K efektivitě studia to moc nepřispívá, většina studentů se už po dvou hodinách není schopná soustředit, a proto po přestávce odchází. Podobně jsou na tom přednášející, druhou část výkladu často nahradí videem.“ Tím však není kritický výčet u konce, Jana pokračuje: „Zdejší IS není zdaleka tak propracovaný jako náš, také není příliš zvykem dávat studijní materiály na internet.“ A co výuka samotná, lze nějak poměřovat? „Co se týká obsahu přednášek, v Brně se vyučující věnují látce víc do hloubky, tady jsou to spíš powerpointové prezentace, které nás jen seznámí s tím, co si máme sami načíst.“
A jak podle Jany vypadá ona zmíněná spolupráce? Z četných indicií se zdá, že to ve Slovinsku přece jen bude lepší. Ze čtyř kurzů je v jednom možná, ve druhém přímo žádoucí. Všechny se vyučují v angličtině, ovšem nejsou omezeny jen na erasmáky, naopak je v nich více domácích. V kurzu eCommerce studenti vytvořili skupiny po třech, které spolu pracují na projektech. „Podmínku přitom bylo, že dva slovinští studenti si k sobě vždy přiberou zahraničního studenta. Naším cílem je najít firmy, které obchodují se Slovinskem, získat kontakty a pokusit se tuto spolupráci mezi firmami zlepšit, popřípadě navrhnout další možnosti jejich spolupráce v oblasti eCommerce,“ rozepisuje se Jana. Studenti tak pracují nejen pohromadě, ale ještě k tomu na aktuálním problému, který trápí Slovinsko. Podrobnosti vysvětlí Jana: „Slovinský trh byl dlouhou dobu uzavřený zahraničním investorům. V současné době si však Slovinci uvědomují, že příliv zahraničních investic je pro ně výhodný a zároveň nezbytný. A snaží se s tím něco dělat.“ Ve druhém kurzu, Cyber(sub)cultures, mají pro změnu studenti zcela volnou ruku, jakou a jak seminární práci vytvoří. O dalším předmětu, Editorial works, Jana jen slyšela. Úkolem zde bylo rozdělit se do skupin a navrhnout a vydat nějaké noviny.
Že by se tedy ve Slovinsku spolupracovalo více? Těžko soudit ze tří předmětů. Ale když to jsou tři předměty z pěti poznaných? Přece jen asi bude mít pravdu Jana, když téma uzavírá: „Nedokážu přesně porovnat, jestli je spolupráce mezi studenty lepší na FDV nebo na FSS. Vždy záleží na typu kurzu a vyučujícím, což je myslím stejné na obou fakultách.“
A na závěr k té družbě: ve Slovinsku neplatí, že by erasmáci měli svoje koleje, jsou rozstrkaní různě po Lublani stejně jako domácí. Což je případnou družbu mnohem příhodnější…
blog comments powered by Disqus