Do politiky nikdy nevstoupím, prohlásil Václav Moravec | Halas Časopis studentů Fakulty sociálních studií. 32. ročník

Do politiky nikdy nevstoupím, prohlásil Václav Moravec

Do rubriky Fakultní ruchy napsala Adéla Skoupá (Neděle,  2. prosinec 2012)

Okny proniká podzimní slunce a zatímco aula šumí, za katedru nenápadně přichází muž v brýlích a zelené kostkované košili. Hovoří s techniky a připravuje svou prezentaci. Za blýskání fotoaparátů se přátelsky vítá a rozmlouvá s Jaromírem Volkem. Václav Moravec, známý moderátor a redaktor, zavítal na naši fakultu, aby se studenty pohovořil nejen o proměnách novinářské etiky v Česku.

Krátce po druhé hodině uvede Jaromír Volek očekávaného hosta a Václav Moravec se dostává ke slovu. Člověk by v úvodu skoro čekal známou větu, kterou každou neděli v poledne slýchá z televizní obrazovky z úst moderátora při zahájení diskuzního pořadu Otázky Václava Moravce. Ten však mezi studenty působí uvolněněji než tváří v tvář naší politické reprezentaci a přednášku otevírá vzpomínkou na své působení na zdejší Katedře mediálních studií a žurnalistiky, kde rok vyučoval.

Kontroverzní etika

Je překvapen bohatou účastí, a tak předesílá zkrácení první, přednáškové, části, a slibuje delší závěrečnou diskuzi. Jak sám tvrdí, jako „zúčastněný hráč“ pohybující se v žurnalistické praxi už dvě desetiletí toho má ke kontroverznímu tématu žurnalistické etiky mnoho co říci.

Zprvu pomocí prezentace svítící za jeho zády uvádí do problematiky a rozděluje regulaci novinářské práce na externí a interní. „Dialog o hodnotách a standardech vedený uvnitř redakcí považuji za nezbytný,“ uvádí Moravec.

Moderátor poté ve zkratce seznámí s vývojem přístupu k etice v porevolučních žurnalistických vodách. Upozorňuje na různé kauzy nebo milníky, které rozhýbaly proces regulace etiky uvnitř médií, jako například Kuřimská kauza, která se stala podnětem ke vzniku tzv. „náhubkového zákona“.

Po zasvěceném a souvislém projevu dává Moravec prostor otázkám z publika. Ty se už nedotýkají pouze etiky novinářů. „Budu hájit veřejná média do roztrhání těla,“ dozvěděli jsme se například z jeho odpovědí, obhajoba důležitosti veřejnoprávních médií pokračovala: „To, co v rámci zpravodajství v zahraničí obstarávají velké týmy odborníků, jak můžeme vidět třeba v seriálu Newsroom, na ČT24 zvládáme svépomocí, pro cizí televize jsme tak malým zázrakem.“ Nevyhnul se také narážce na zvláštní vztah s Václavem Klausem. Prezident totiž nejednou označil jeho politický pořad za zločinecký. „Mám vnitřní autocenzuru a otázkám „Václav Klaus“ se vyhýbám a čekám na nového prezidenta. Cítím se být Hradem stigmatizován. Klaus promarnil šanci sjednotit společnost,“ vyjádřil se.

Mezi jednotlivými otázkami se usmívá: „Tak dál, jen to do mě perte.“ Na otázku, jak uchopí prezentaci prezidentských voleb on sám, potutelně předesílá: „Počkejte si na to, budu pořádat tři debaty v užším kruhu a poté představím nevídanou debatu mezi všemi kandidáty.“

Vždy profesionál

Studentka podílející se na projektu Demagog se zajímá o to, jak moderátor bojuje se sympatiemi a antipatiemi k politikům a jak si zachovává profesionalitu. Odvětil: „Mám k politikům vztah jako pes k patníku.“ V Otázkách ho prý baví pozorovat charaktery lidí, jejich vzestupy, vrcholy a pády, z nichž se snaží poučit. Vylučuje, že by kdy chtěl aktivně vstoupit do politiky. Vysvětluje to tím, že by se v oné zvláštní soustavě nepsaných pravidel neuměl pohybovat a především říká, že ho zkrátka novinařina baví.

Poslední, poněkud vizionářskou otázku, pokládá Moravcovi samotný Volek. Zní prostě: „Přežije ČT jako veřejnoprávní televize?“ Václav Moravec je věrný svému přesvědčení, že nebyl vymyšlen lepší koncept než média veřejné služby, a v jeho udržení, i přes nepříznivé ekonomické okolnosti, pevně doufá. Délka jeho přednášky neplánovaně přesáhla i vysílací dobu pořadu Otázky Václava Moravce a moderátor sklízí od studentů bouřlivý potlesk.

„Václav Moravec je charismatický člověk, který dokáže zaujmout svým projevem. Přesto mě první, až moc teoretická, část přednášky docela zklamala,“ přiznává studentka prvního ročníku mediálních studií a žurnalistiky Adéla Lišková, vzápětí však dodává: „druhá část, ve které odpovídal na dotazy, byla naopak velice zajímavá,“ s čímž souhlasí i další student žurnalistiky Jiří Grepl: „Bylo zřejmé, že je mu přirozenější reagovat na dotazy studentů. Příjemně se rozpovídal o své každodenní činnosti v České televizi.“

Z výrazů studentů opouštějících aulu se dá vyčíst, že v nich jeho řeč zanechala mnoho dojmů a podnětů k přemýšlení. Takových přednášek není nikdy dost.

blog comments powered by Disqus