Není přednáška jako přednáška

Do rubriky Okénka napsal Zbyněk Vybíral (Pondělí, 28. listopad 2011)

Na přelomu října a listopadu jsme se v diskusi s kolegy z katedry sociologie dotkli i toho, jak má vypadat univerzitní vzdělávání. Mnozí z nás na to podle mě myslí, kudy chodí. Nechceme replikovat středoškolský způsob výuky. Na univerzitě má student studovat, nemá jen pasivně poslouchat přednášky. „Nemáme posluchače, nýbrž studující,“ připomněl Radim Marada slova Iva Možného. Vedeme-li naše studující k memorování výpisků, degradujeme tím vzdělávání na univerzitě.

Rád souhlasím. Samostudium budiž alfou a omegou toho, co po studentech požadujeme. Jen bych rád obhájil i přednášení a poslech přednášek. Asi jste si také všimli, že není přednáška jako přednáška. A někteří z vás možná už i přemýšleli o druzích přednášení. Každý typ rétoriky je spojen s riziky. Například přednášet spatra, lovit z paměti: Rizikem je tu zapovídání, rozbředlost, to, že se sdělí více subjektivně zkresleného než přesného. Přednášet z papíru neboli číst: Ale proč text ke čtení neposkytnout čtenářům, aby si ho přečetli vlastním tempem, a tehdy, kdy na něj budou mít chuť? Opakování vět a slov ze snímků, které mají všichni před očima: Výhodou je, že posluchač je zároveň divákem a vstřebává informace dvěma kanály najednou. Nevýhodou, že za chvíli nás to nudí. Jsme vmanévrováni do pasivity a proč vnímat dvakrát totéž? Anebo přednášející naopak neopakuje to, co je na snímcích a dodává něco dalšího. Před očima tak máme jedny informace, ale do uší se nám valí jiné. Stoupá tak nárok na koncentraci a koordinaci, po chvíli jsme unaveni a přistihujeme se, že nevnímáme obsah.

Pokud je příliš málo snímků, informační hodnota je podměrečná a jsme ošizeni. Hodně snímků způsobuje zahlcení, i když si je mohu stáhnout a pročíst později. Další druhy přednášení mohou být přednášky obsahující videozáznam a jeho sledování. Přednášky chaotické. Konferenční přednášky s nutností vejít se do deseti minut, kdy si řečník neodpustí pohovořit dlouze o tom, jak se v tomto čase nedá nic říct. Přednášky, které chtějí nahradit encyklopedii a vlečou se hodinu a půl. Panuje tu různost!

Jestliže u samostudia není pochyb, že se bez něho student neobejde, s přednáškami to není tak jasné. Ale dobrá přednáška je mimo jiné živým kontaktem, při kterém se učíme soustředit, kriticky hodnotíme rétoriku (styl) a ukládáme jiné paměťové stopy než při samostudiu. Také nad sebou přemýšlíme. Přednášející nás vyzval k diskusi a my se nezapojujeme. Proč vlastně?

Můj názor je, že bez poslechu excelentních přednášek je spíše nepravděpodobné, že se stanete vzdělanými odborníky.