V redakci jsme dlouze diskutovali o tom, jestli otevřený dopis koalice PANDA vůbec otiskneme. Každému z nás bylo hned po přečtení jasné, že většina toho, co pánové Kšiňan a Doležal píšou, jsou v lepším případě nepodložené spekulace, v horším čisté lži. Spousta z nás z toho měla pocit, že se jen snaží zneužít stránky našeho časopisu, aby mohli uštědřit několik podpásovek člověku, který jim leží v žaludku. Na něčem takovém bychom se neradi podíleli. Na druhou stranu se nám nechtělo „cenzurovat" příspěvek do rubriky Tribuna, kterou jsme zakládali jako otevřenou naprosto všem FSSákům s jakýmikoliv názory. Nakonec nám s rozhodováním pomohl samotný napadený Alexandr Průša, kterému jsme dali dopis přečíst. K osočením se postavil nebojácně a řekl, že se jim bude bránit oficiální cestou. Jeho reakci si můžete přečíst v okénku „Ze Senátu“ jinde v tomto čísle. I my však musíme vyvrátit nepřesnosti, které autoři otevřeného dopisu hlásají o naší redakci. — za redakci Halasu Pavel Šíma, šéfeditor
Halas se snaží přinášet nové a zajímavé informace. Občas však spolupráce se zaměstnanci fakulty není jednoduchá. Týká se to hlavně Centra informačních a komunikačních technologií (CIKT), sídlícího na naší fakultě ve druhém patře. Technici o své práci tvrdošíjně odmítají promluvit. — Hripsime Zohrabyan
Jestli nesneseš kritiku, nelez na akademickou půdu. Tohle měl někdo říct režiséru Oliveru Malinovi Morgensternovi, než si k nám na fakultu přinesl k promítání svůj film Zatemněná demokracie a s ním přivedl i ministra vnitra Martina Pecinu. — Pavel Šíma, sima.pavel2@gmail.com
Peníze, peníze a zase peníze. Hlavně o těch se dlouze diskutovalo na únorovém zasedání Akademického senátu naší fakulty. Vedení fakulty omezilo uzavírání smluv o dlouhodobém pronájmu fakultních prostor, což se dotklo jak jednotlivých kateder, tak nejrůznějších studentských aktivit a spolků. — Jitka Sklenářová
Na prelome februára a marca sa vo Veľkom Špalíčku konal prvý ročník medzinárodného filmového festivalu Cinema Mundi. Veľkou mierou sa na ňom podieľali aj študenti našej fakulty. — Natália Saganová
Útroby fakulty skrývají řadu tajemných zákoutí, která jsou zraku studentů dokonale skryta. Jedním z takových míst je i půjčovna audiovizuální techniky v pátém patře, důmyslně schovaná za dveřmi vedoucími z počítačové učebny. — Hana Trčková
Dlouhé řady počítačů, všechny volné, jen u dvou z nich spí studenti. Dlouhé řady počítačů, všechny obsazené zahloubanými studenty a na volné místo čeká deset lidí, protože se blíží zkouškové. Dlouhé řady počítačů, všechny obsazené a všichni čekají na začátek registrace předmětů. Dlouhé řady počítačů, všechny volné, jen u dvou z nich spí studenti… Ten, kdo tráví dlouhodobě více času v Centrální počítačové studovně, nepotřebuje ani kalendář na to, aby věděl, jaká část akademického roku se právě píše. Pozná to jen z dění kolem, které se stále opakuje spolu s tím, jak jde čas. — Stanislav Kamenský
Centrálna počítačová študovňa je jednou z najfrekventovanejších na Masarykovej univerzite. Málokto si ešte pamätá, že v jej priestoroch bola kedysi pitevňa alebo dokonca aj sklad kostí. Študovňa začala fungovať v roku 2000. Jej cieľom bolo a stále aj je zlepšiť možnosti študentov prístupu k výpočtovej technike a sieťovým informačným zdrojom. — Natália Saganová
Musím se vám k něčemu přiznat. Dříve jsem měla velké předsudky vůči klasickým dramatům. Konkrétně šlo o hru Romeo a Julie. Na svou obhajobu bych ráda uvedla, že má nedůvěra vůči Shakespearově snad nejznámějšímu dílu pramenila z osobní zkušenosti. Ještě v dobách studia na gymnáziu jsem totiž byla profesorem češtiny donucena ke zhlédnutí tohoto představení v podání jakéhosi severočeského souboru. Hru nastudovali ve velmi moderním pojetí, Julie na sobě měla roztrhané džíny a Romeo za ní jezdil na motorce. Aby režisér podtrhl nadčasovost díla, nechal všechny herce deklamovat původní text. Balkónová scéna, která se odehrávala na posprejované zdi, ve mně tenkrát vyvolala upřímný smích. A dodnes také nechápu, proč hlavní hrdince rodiče dovolili piercing i kérku na rameni, ale důsledně jí zakazovali stýkat se s Romeem. — Tereza Cajthamlová
Chodby hlavní budovy Univerzitního kampusu jsou tak široké, že by se v nich dalo chodit minimálně v šestistupech. Jistě nejednoho člověka napadlo, proč tyto velké moderní prostory zejí prázdnotou, namísto toho, aby v nich probíhal čilý akademický ruch? Zato když jdete po naší fakultě, často můžete potkat své kamarády studující Fakultu lékařskou. Proč jsou stále u nás, a ne na kampusu za kopu peněz? (Raději nezjišťovat kolik přesně. Současná situace by se mohla zdát ještě nesmyslnější.) — Kateřina Burianová
Kromě studentů sociálních věd navštěvují naši fakultu také budoucí lékaři. Studenty, kterým se v tomto semestru protáhly rozvrhy, by mohlo napadnout vinit z toho právě studenty lékařství. Jejich podíl na situaci ale není nijak zvlášť výrazný. — Dominika Dufková
Kapacita fakultní budovy je omezená a lidí, kteří se v ní vzdělávají, je stále více. Vedle studentů sociálních věd navíc využívají posluchárny v Joštově ulici také medici. Sestavení rozvrhů jednotlivých učeben se tak stává stále složitější kombinatorickou hádankou. Vedení fakulty proto rozhodlo, že výuka bude prodloužena do čtvrt na deset večer. — Tereza Cajthamlová
Alespoň minimální technický talent musí mít každý student naší fakulty – bez používání počítačů a internetu se neobejde nikdo. Studenti žurnalistiky a digitálních médií v sobě však musí objevit mnohem větší technické nadání, při praktickém vyučování totiž pracují s nejmodernějším vybavením. Katedra mediálních studií a žurnalistiky vlastní nejvíce technického zařízení z celé fakulty. O to, aby vše fungovalo tak, jak má, se od počátku tohoto akademického roku stará Petr Barták. — Vendula Karásková
Na naší fakultě fungují dvě pracoviště, která se starají o techniku. Jedním je Centrum informačních a komunikačních technologií CIKT a druhým jsou technici z Katedry mediálních studií a žurnalistiky. Jak vypadá jejich vzájemná spolupráce a proč na fakultě nestačí jenom jedno technické centrum? — Hripsime Zohrabyan
Jako bez ruky se cítí student naší fakulty ve chvíli, kdy se nemůže připojit k internetu. Naráz si každý vzpomene na neohrožené hrdiny z CIKTu, kteří se dnem i nocí snaží o bezchybné fungovaní techniky na fakultě. Tyto neviditelné myšky, které při běžném životě nemáte šanci zahlédnout, se ukrývají ve druhém patře. Protože technika na fakultě je tématem čísla, rozhodli jsme se vám představit vládce všech ajťáků, Libora Cahu. — Hripsime Zohrabyan